- Indián v ohrožení
HaDivadlo Brno, 2008
Autor: Jiří Havelka a HaDi • Režie: Jiří Havelka
Scéna: Dáda Němeček • Hudba: Dominik Renč
Hrají: Jana Plodková, Cyril Drozda, Marián Chalány, Marie Ludvíková, Miloslav Maršálek, Sára Venclovská, Jan Grundman, Miroslav KumhalaZ Einsteina vznikl divadelní zázrak (Lubomír Mareček, MF DNES)
Einsteinova slavná teorie relativity mnohým laikům splývá s nezáživným školním učivem. Pražský režisér Jiří Havelka novou inscenací Indián v ohrožení v brněnském HaDivadle dokázal, že suchopárná fyzika, studený vesmír a nevyzpytatelný čas nemusí být kategorie odtažité ani umělecky. Z Einsteinova objevu stvořil mimořádně zábavné a zároveň hloubavé představení.
Kmenový režisér Ypsilonky, který nedávno bodoval v anketě Divadelních novin s podobně koncipovanou hříčkou Černá díra, hodinový opus didakticky rozlomil na dvě rovnoměrně části. Zpočátku si divák vyslechne přednášku s názorně demonstrovaným pojetím prostoru, v němž je čtvrtým rozměrem čas. Ve více či méně rozverných výstupech přednášejícího, který je v podání nemožně postrojeného Cyrila Drozdy zaníceným, ale povýšeným vědátorem, si osvěžíte, jak fungují zákony setrvačnosti, síly, akce a reakce.
Havelka své publikum nenásilně přivede k tomu, jak do Einstenových úvah vstoupilo světlo. Před velkou počmáranou tabulí a se šesticí figurantů vyzbrojených jen baterkami dokáže, že naše pozemské představy jsou vázané na konvenční vidění. A pak Havelka přednášku překlopí do divadelní reality. Školní tabule se rozestoupí a příběhy šestice cestujících s einsteinovsky rozježenými hřívami ve vlakovém vagonu ukážou nejeden paradox ve vnímání světa kolem nás. Časové roviny Havelka později prudce stříhá a přeskupuje.
A tak může zloděj s ukradeným kufrem opravdu v podivné smyčce zezadu doběhnout průvodčího, který ho pronásleduje. Je zřejmé, že lehké slovní zaškobrtnutí, opožděný nástup některého z herců může totálně zbourat úžasné iluze, jejichž je Havelka strůjcem i hybatelem.
A právě přesně šlapající timing (byť při premiéře místy skřípnul) má maximální podíl na úspěšném vyznění celého večera. Tady nejde o hluboké herecké výkony, jako spíš o umění říct svoji repliku včas. Havelka inscenaci korunuje efektním a silným finále.
Před publikem se rozevře světelný laserový tunel, který je ilustrací vesmírného nekonečna, moodyovskou cestou na druhý břeh nebo i biblickou demonstrací stavu, kdy tady všude bylo prázdno a nad vodami se vznášel pouze boží duch.
HaDivadlo v posledních sezonách stagnovalo. Podobnou inscenaci, která publikum znovu přesvědčí, že tady umí zajímavé divadlo, potřebovali HaDi už jako sůl. Indián v ohrožení je výtečný kus, který nutí maximálně zapojovat představivost a přehodnocovat pojetí třírozměrného světa. Je to v pravém slova smyslu divadelní zázrak. Naplňuje, posunuje i proměňuje to, co je na divadle pro jeviště i hlediště nejdůležitější - bezbřehou Imaginaci.Jak zdivadelnit E=mc2 (Kateřina Bartošová, Lidové noviny)
Brněnské HaDivadlo představilo druhý díl cyklu Proměny 20. století. Inscenace Jiřího Havelky Indián v ohrožení, kterou se obrátilo k Einsteinově teorii vesmíru, je velmi příjemným počinem.
Havelkův Indián v ohrožení po nijak převratné první části cyklu (Kabaretní představení na motivy pověstí a fám z osmdesátých let 20. století) vlévá krev do žil nejen rozbíhajícímu se projektu, ale i celému repertoáru HaDivadla, které se už delší dobu snaží pro sebe najít novou koncepci a cestu.
Jiří Havelka (Studio Ypsilon, Vosto5) vloni sklidil úspěch s inscenací Černá díra, kterou režíroval v Dejvickém divadle. V HaDivadle použil podobné postupy a „zdivadelnil“ - za autorské spolupráce se souborem HaDivadla - teorii relativity. Fyzika jako zdroj inspirace se mu osvědčila. Přes hodinu dlouhá inscenace má dvě části. V první diváci absolvují teoretický úvod, obsáhlejší, než by se dalo předvídat. Přednášející Cyril Drozda s divokým einsteinovským rozcuchem se u tabule dostane od Newtona k teorii relativity a její výklad ilustruje za pomoci horlivých studentů. Jeho asistenti předvádějí pohyb ve vlaku, po či proti směru jízdy, sčítají rychlosti, svítí na sebe baterkami, s roztomilou naivitou demonstrují objevy, které znamenaly přelom nejen ve zkoumání vesmíru. Pak tabuli na jevišti vystřídá jednoduchá kulisa vlakového vagonu. V něm a kolem něj proběhne cestou do Curychu děj s několika postavami, z nichž každá má svůj krátký, srozumitelný příběh - muž s novinami, žena loučící se s milencem, nenasytná dáma s velkou bagetou, zlodějíček (všichni s účesy a la Einstein). Vzápětí se ale prostý děj začne odvíjet znovu a - v duchu naznačené teorie - znepřehledňovat. „Jestliže vše, co se pohybuje, neustále ovlivňuje všechny ostatní pohyby, celá věc se značně komplikuje,“ zní anotace inscenace a přesně takhle to na jevišti vypadá. Nejprve se zdá, že tytéž akce proběhnou jen viděny z jiného úhlu pohledu, očima nádražáka na nástupišti. Za chvíli se ale už mikropříběhy dějí přes sebe, vracejí, prolínají, vytvářejí smyčky, ale i dovršují a pointují. Ve finále zbývá definitivně vtáhnout do nově viděného prostoru i diváky. Jednoduše, za pomoci světla a mimořádně účinně.
Jako se v absurdním divadle rozpadá text, tak se drolí i zde, ale děj se znovu skládá do komplikovanější mozaiky. Je to herecky přesné, s citem pro náročný temporytmus. Precizní jsou i žertíky s iluzivním pohybem, například nástupiště viděné zevnitř vlaku.
Havelkovo nahlédnutí do přelomové teorie vesmíru je hravé a vtipné. Schopné zavadit divadelními prostředky o závratnost časoprostoru. Osvěžující.
Odroluj na začátek projektu...
- Indián v ohrožení
